Čtyři

5. července 2014 v 8:00 | Teia |  Pevné pouto

Čtyři
Probudila jsem se s pocitem, že nemůžu dýchat. Z dálky jako bych zaslechla ženský hlas, ale jazyk, jakým mluvila, jsem nedokázala identifikovat. S námahou jsem otevřela oči, ale nedařilo se mi zaostřit a svět okolo se topil v nejasné mlze.
Někdo mě pohladil po čele a přitiskl mi ke rtům hrnek. Omámilo mě silné vanilkové aroma. Tekutina chutnala zvláště, připomínala rozkvetlou louku v létě a karamel. Pocítila jsem nával energie.
"Tome?" zamumlala jsem, neschopná pořádně artikulovat. Pak mi došlo, že ruce mého pečovatele byly jemné a drobné, zcela jistě ženské, stejně jako hlas, kterým jsem byla vyrušena ze spánku.
"Snad by se měl brzo vrátit," slíbila ošetřovatelka. "Jestli můžeš, zkus se trochu rozpohybovat. A neboj, zrak se ti za nějakou dobu vrátí. Pomůžu ti se posadit, tak se nelekni."
Zavrtěla jsem se, opřela se o kopec polštářů a v nově nabyté pozici otevřela oči. Už za takovou chvilku bylo zlepšení patrné, přestože o ostrosti jsem si mohla nechat jen zdát.
Blondýnka, unešená "zlepšením" mého stavu, se vesele usmála. "Jsem Tanya."
"Tomova bývalá," plácla jsem první informaci, která mi přišla na jazyk.
Úsměv trochu pohasl, ale nezmizel. "Jo, to taky, ale jsem ještě mnohem víc."
Najednou její tvář potemněla. "Kolik si toho pamatuješ?"
Zamyslela jsem se.
"Vyprávěj," pobídla mě. "Jak jsi se sem dostala?"
"Přes Škorpiona. Narazila jsem tam na Toma... Řekl mi, že... Někdo pro mě něco má," snažila jsem se ze sebe dostat co nejvíc detailů. "Panbože! Natálie! Je tady! V nebezpečí! A je to moje chyba..."
Zhluboka jsem se nadechla, ale nedokázala jsem přestat vzlykat. Tanya si přisedla a pohladila mě po vlasech. "No tak, to bude dobrý. Určitě se jí nic nestane. Zachráníte ji."
Seděly jsme takhle v objetí až do Tomova příchodu. Když se konečně zjevil před námi, už jsem se stihla docela uklidnit.
"Rád vidím, že jsi vzhůru. Jak je?" Začal se pomalu odstrojovat.
"Musíme zachránit Natálku," zakňourala jsem. Zkousla jsem si ret, abych se znovu nerozplakala.
"Jo, ohledně toho-"
"Ne! Musíme ji zachránit! Musíme! Nesmíš mě v tom nechat. To nejde!" Do žil se mi vlila nová energie.
"Hodně ti na tom záleží, co?"
Přikývla jsem. "Je to moje sestra."
Zalekla jsem se, že ani tak ho nemusím přemluvit, proto jsem rychle pokračovala. "Máš sourozence?"
Neodpověděl, ale přestal se převlékat.
"Zvlášť, jestli máš mladšího, musíš znát tenhle pocit... potřebu ho chránit."
Povzdychl si. "Neznáš detaily. Nevíš, o co doopravdy jde."
Kdybych se dokázala zvednout, pořádně bych ho profackovala. "Tak mi je řekni. Prosím. Nenech jí osamělou v Noxu."
Tanya pokývala hlavou. Tom si opět povzdychl a neochotně souhlasil.
"Fajn, pomůžu ti ji najít. Pokud z ní ještě něco k nalezení zbylo. Ale nedělej si zbytečné naděje. Nox je tvrdý. Možná bude moc poškozená, než abysme jí mohli pomoc. Ale kontaktuji nějaké své známé, kteří by mohli něco zjistit."
Odmítla jsem si připustit negativní scénaře. Rizika neexistují, pokud si je nepřiznám. Nechala jsem ho na pokoji. Vyčerpaná dlouhým přemlouváním jsem nakonec opět usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdenikubohateholky zdenikubohateholky | Web | 9. července 2014 v 9:15 | Reagovat

musím říct že píšeš moc pěkně

2 Teia Teia | E-mail | Web | 10. července 2014 v 15:57 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.