A Long Way Down - Nick Hornby

13. dubna 2014 v 12:32 | Tamara |  Xena čte
Dlouhá cesta dolů aneb jak jsem četla o sebevrazích a smála se u toho

Nikdy jsem nečekala, že začnu číst autory, jako je třeba Hornby - takzvanou non-fiction. Všechno to začalo jenom díky náhodě, když v knihovně měli zrovna jedno jeho dílo v originále a já neměla, co číst. A do měsíce jsem od něj už náhle měla přečtené tři knihy. Dneska se chci ale zaměřit na knihu A Long Way Down (česky Dlouhá cesta dolů), protože se mi před pár dny podařilo dostat se s Neoluxorem na předpremiéru stejnojmenného filmu do kina Atlas.
Příběh začíná 31. prosince na vrcholku jedné vysoké londýnské budovy setkáním čtyř naprosto rozdílných lidí. Jediné co je spojuje je náhlá touha se zabít. Martin, JJ, Maureen a Jess mají ke svému rozhodnutí každý naprosto odlišné důvody, které si prakticky bez váhání sdělí a vytvoří tak gang přeživších, alespoň do dalšího nejoblíbenějšího dne pro sebevrahy - Valentýna.
Kniha není psaná kapitolově, ale střídavě z pohledu jednotlivých skokanů. Jednotlivé přechody mě vůbec nerušili, a navíc se Hornbymu povedlo zvýraznit rozdíly mezi postavami. Některé pasáže mě sice trochu nudily, ale to dávám za vinu spíše mé odlišnosti od postavy - Hornby se nesnažil z nudné čtyřicátnice udělat vymetačku večírků, takže některé části prostě akcí nabité být nemohly. Další věc, co se mi na Hornbyho knihách líbí je, že vlastně nijak neskončí, spíš prostě jenom nepokračují, jestli mi rozumíte. Nijak děj utne náhodně, ani při nějakém zvratu, prostě jen přestane psát, takže pak chvíli sedíte a přemýšlíte, co se asi s jejich životy dělo dál.
A teď abych se dostala i k filmu. Hlavní dějová linie samozřejmě změněna nebyla, ale přidat si nějaké srdceryvné pasáže, na úkor logických vysvětlení jiných, si samozřejmě tvůrci odpustit nemohli. Nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo, ale nadšená jsem taky vždycky nebyla. Nakonec se mi film ale docela líbil, zvláště díky hereckým výkonům a v určitých částech i díky hudbě. Jediná věc, na kterou jsem si zvykala téměř celý film, bylo obsazení Maureen - při čtení jsem si jí celou dobu představovala jako malou postarší asiatku. Na plátně byla však naprosto obyčejná postarší běloška. Bohužel, tak to ale s filmovými verzemi knih chodí.
Celkově bych vám knihu, a vlastně i film, ráda doporučila. Jako oddechové čtení/koukání podle mého ideální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.