Divergent + Insurgent + Allegiant - Veronica Roth

15. ledna 2014 v 0:28 | Teia |  Xena čte
Článek je plný spoilerů. Jde jen o stručný zápisek mých pocitů z této knižní série.
Jak už jsem zmiňovala, YA literatura nepatří mezi můj oblíbený žánr. Považuji jej za lehce méněcenný. Ale poslední dobou vyhledávám mnoho knih právě z tohoto žánru. Proč? Protože jsem přepracovaná. Protože se učím tolik, že můj mozek se mnou přestává spolupracovat. A mozkovou činnost tyto knihy rozhodně nevyžadují.

Divergenci jsem už jednou četla, věděla jsem tak, co od ní čekat. Lehce čitelná, poměrně chytlavá knížka se zajímavě vytvořeným světem. Co víc si přát. Podruhé už jsem se do ní nedokázala tolik dostat, nelituji ovšem rozhodnutí si ji opět přečíst. Dokonce ze mě bylo vymáčknuto pár emocí.
Nemůžete čekat žádný výkvět literatury. Některá použitá slova patří mezi nepoužívaná a málo známá - hlavně názvy frakcí, ale větná stavba práci mozku nevyžaduje.
Samotný svět je postavený zajímavě, i v dnešní době přeplněné dystopiemi. Bavilo mě ho objevovat spolu s postavou. Prozkoumávat pouta mezi lidmi. Navazovat vztahy. Hlavní postava o fous unikla "Mary-Sue" hranici. Vedlejší postavy mě do jisté míry zaujaly.
Děj se vyvíjel poměrně svižně, než jsem se stačila u popisů běžných chvil (scénky jako ze života) nudit, stačily se zvrhnout v akci. Smrt vedlejších postav mi nepřišla zbytečná, postavu hlavní do budoucnosti rozvíjejí. Jejich konec se mě dotkl, což není zvykem, většinou mi takové věci z knih slzičku nevyloudí. Konec je jasně otevřený pro další díly.
Mezi Divergencí a Insurgencí jsem si přečetla kratičké ebooky Free Four a The Transfer, popisující Tobiasův přestup do Neohrožených a jednu scénu z Divergence převyprávěnou z Tobiasova pohledu. Jsou tak kratičké, že nemám potřebu se k nim více vyjadřovat.
Následující díl Insurgence byl jako výbuch pro mé nervy. Dobrým způsobem. Byla jsem zaujatá. Vcucnutá. Unešená. Vůbec nevím jak se to Veronice povedlo, děj sice zajímavý je, ale ne natolik, aby mě takhle vytrhl. Možná nadprůměrnou čtivostí? Nemohla jsem přestat číst. Prostě jsem se nedokázala donutit jentak tu knihu odložit. Četla jsem celou noc, nedokázajíce zavřít oči a usnout. Potřebovala jsem vědě, co se stane dál.
U hlavní postavy přichází velký vývoj. Srovná si priority a uvědomí si váhu svého života. I postavy vedlejší se posunou, urazí však mnohem menší kus cesty, než by potřebovaly. Některé z nich ke konci působí příliš uměle.
Líbilo se mi spojenectví Cary a Christiny. Líbilo se mi, jak se každá z nich vypořádala s Willovou smrtí naprosto odlišně.
Nad Tobiasem se stáhla pěkně temná mračna. Netušila jsem však, že to s ním půjde mnohem ještě víc z kopce v Allegianci. Že udělal jedno špatné rozhodnutí v Insurgenci bych překousla - každý občas chybuje. Z jeho pohledu navíc odpovídalo pokroucené logice dítěte, které touži po maminčině lásce. Dobře, nic proti tomu.
Co se stalo v Allegianci mi vyrazilo dech. Nečekala jsem to. Opravdu nečekala. Po dvou dobrýh knihách jsem opravdu nečekala, že autorka by byla schopná vyplodit něco takového. Něco tak příšerného.
Autorka zkusila střídat pohledy dvou hlavních postav, bohužel velmi neúspěšně. Vůbec jsem nedokázala z textu poznat, která postava právě vypráví. Mátlo mě to, domýšlela jsem si to podle souvislostí a občas jsem se netrefila. Tobias se nemůže zbavit ženského podtónu.
Všechny postavy prodělaly silnou regresi. Tris konečně překonala heanici Mary-Sue. Všechny fakty jí jsou naservírované na zlatém podnose. Vždycky má pravdu, ostatní jí nevěří pouze protože je jí jen šestnáct. Ale krutě za svou nedůvěru zaplatí. Každý, kdo se na ni ošklivě podívá, skončí jako velký záporák.
Co se Tobiase týče... vrátil se do dob pětiletých, neustále pofňukává, není samostatný, rozhodnutí činí bez použití hlavy... seznam by mohl pokračovat do nekonečna.
Autorka nesmyslně používá pojmy, kterým asi nerozumí. Gen sem, gen tam...
Rozřešení zápletky z předchozího dílu snad hůř udělané být nemohlo. Veronica měla našlápnuto na epický konec, který však úspěšně zadupala do země.
U předchozího dílu jsem se nemohla donutit přestat číst, u tohodle dílu jsem se nemohla donutit číst. Nebavilo mě to, poslední čtvrtinu knihy jsem spíš proskenovala než cokoliv jiného.
Byla jsem zklamaná a znechucená. Během čtení mě přepadával pocit bezmoce a nechuti a nutkání knihu roztrhat, spálit a vyhodit z okna. Ne, už nikdy. Už nikdy víc knihu jako tahle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | 6. ledna 2015 v 21:07 | Reagovat

Kde si stáhla divergentni povidky?

2 Teia Teia | E-mail | Web | 9. ledna 2015 v 16:20 | Reagovat

[1]: Knížky čtu anglicky, tohle celé jsem měla jako komplet. Normálně to najdeš na internetu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.