Zimní spánek

4. listopadu 2013 v 1:29 | Teia |  Chrisova vánoční hra

Cre se na Andreje dívala poněkud příkřeji než zbytek skupiny. Začínalo ji frustrovat, že poprvé po mnoha dlouhých letech neměla hlavní slovo ona. Věděla, že by se měla cítit poctěně - jen málokomu se poštěstí pracovat s vůdcem, ale nemohla se k tomu přimět.
Věnovala mu plnou pozornost, zatímco vykládal plán, a kdykoliv našla sebemenší chybičku, upozornila na ni. Proti své vůli obdivovala Andrejovu trpělivost. Ona sama by na jeho místě dávno zabíjela.
Chrisovy básně se úkol od úkolu stávaly méně rýmované a více stručné a jasné. Vyhovovalo jí to tak. Nerada luštila. Nerada se také cítila tak bezmocná jako při Chrisově hře. Netušili, jaké hrozné věci je ještě čekají. Kolik úkolů ještě leží před nimi, než jim konečně vydá malou Aislin - vůdcovu neteř. Nikdy by se na misi nepřihlásila nebýt tlaku ze strany vůdcovy sestry.
Vyrazili přesně v pravé poledne rakouského času. Cestovali v tichosti. K portálu dorazili těsně po druhé hodině, roztřesení po dlouhé cestě vlakem.
"Měli bychom se rozdělit tady," prohlásil Andrej, zkoumaje krajinu. "Vezmu si Cre, Saskiu, Amelai, Paipota a Knuteho. Zbytek se připraí jako záloha."
Cre cítila Amelain neklid. Amelaina práce spočívala v léčení druhých, následující úkol se jí proto velmi příčil. Kabani, zvířata ne nepodobná medvědům, vrhají mláďata pouze jednou za desetiletí a patří mezi ohrožené druhy. Chris ovšem po několika maličkých zatoužil, a proto skupině nařídil je ukrást. Amelai z toho bolelo srdce. Když se na záchanou akci přihlásila, což stejně udělala jen kvůli Andrejovi, nečekala úkoly plné násilí a nechutných záležitostí. S Chrisovou zvráceností nikdy předtím seznámena nebyla.
"Proč všechno musíme dělat v chladu? Nemohl nás poslat někam do tropů?" postěžovala si Amelai.
"Víš, že kabanům se mláďata rodí pouze v období zimního spánku," odpověděl jí Andrej bez sebemenšího náznaku emocí či zájmu.
"Stejně si myslím, že je to blbost. Takhle je rušit a útočit na ně a krást od nich," zopakovala snad po sté svůj názor.
"Profesionalita by ti neuškodila, princezničko," zareagoval na stížnost Paipot. "Máme jen jeden cíl - zachránit Aislin. Všechno ostatní musíš vytěsnit."
Opět utichli. Opíral se do nich ledový vítr. Necítili zimu, ale příjemný jim nebyl. Naštěstí si kabani hloubili nory hluboko v lesích, kam ani ten nejsilnější vítr nedokázal proniknout.
Zvířata nalezli spát přitisknutá těsně k sobě. Napočítali devět malých kabanů.
"Pokuste se je nezabít. Popadněte tři malé a mizíme," vydal Andrej rozkaz. Pečlivě jej zvažoval po celou cestu, ale věděl, že odsoudit celou rodinu k smrti by popudilo nejednoho séculího. Jako vůdce se tomu musel přizpůsobit.
"Ne!" vykřikla Amelai. Přitiskla si ruku na ústa, ale bylo pozdě. Samci se nedokázali probudit úplně, tak jen v polospánku zakryli mladé, ale samice vyskočily na nohy, připravené chránit domov proti vetřelcům.
Zaútočily. Ve dvou jim nemohly způsobit velké škody. Ale Amelai zůstala stát v šoku. Cre zareagovala nejrychleji. Skočila před ní a bodla do samice. Trefila levou tlapu. Než se opět vzpamatovala, samice ji kousla hluboko do paže. Cre se překvapeně zadívala na ránu. Každý přeci ví, že kousnutí od kabana vás uspí. A že na něj neznají lék. Tělo jí povolilo. Víčka se jí zavřela. Když dopadla na zem, tvrdě spala. A nebylo jí pomoci.
Mláďata museli vzít všechna. Bez matek by uhynula.
Po cestě zpět nepromluvil nikdo. Jejich nálada klesla hlouběji než okolní teplota.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.