Z pohádky do pohádky

28. října 2013 v 3:31 | Teia |  Chrisova vánoční hra

"Jak se cítíš? Všechno v pořádku?" zeptal se Andrej Cealah.
Nacházeli se v herním klubu Éadóchais cluiche v Noxu. Splnit tento úkol se rozhodli ve třech - jen Cealah, Andrej a Sayaka. Zbytek týmu zůstal ušetřen na Zemi - pobyt v Noxu není pro séculí nic zdravého, do následujícího východu sluncí zbýval ještě rok a půl.
Přikývla. "Všechno je v pořádku. Snad to zvládnu. Přej mi štěstí."
Sayaka zapnul přístroj obmotaný kolem Cealah. Snažili se napojit na jednu z virtuálních herních realit, aby se mohla zůčastnit honu o vzácný artefakt dříve patřící řeckému bohu války. Nikdy předtím nic takového nepodstoupila, proto se nervózně otřásla. Přístroj zahučel a vystřelil její vědomí z těla. Svaly se jí uvolnily, před pádem na podlahu byla zachráněna pouze pásy, ve kterých zůstala zavěšená.
Andrej si k ní přitáhl židli a posadil se. Vzdechl a levou rukou si projel vlasy. Tyhle Chrisovy hry ho začínaly frustrovat - připadal si využívaný, jako krysa v bludišti, které nikam nevede. Rozhodně ne směrem k jeho unešené neteři.
"Cealah, slyšíš mě?" zeptal se, přestože věděl, že Sayaka ještě nestačil otevřít komunikační kanál.
Cealah se rozlédla kolem sebe. Po její pravici pršelo a svět se zelenal, nalevo se až k obzoru rozpínala ledová pláň. Bez zaváhání si vybrala vlhký voňavý les místo zimy. Stromy jí náhodně vyrůstaly přímo pod nohama. Kam se podívala, tam se rozpadaly na prach a opět se skládaly do svého původního tvaru.
Zaslechla praskání větviček. Otočila se za zvukem a spatřila velkého šedého vlka. Pomalu si k ní vykračoval a cenil zuby.
"Kam kráčíš, holčičko?" zavrčel.
Zalekla se. Beze zbraně byla naprosto bezmocná. V hlavě se jí začaly odvíjet krvavé a bolestivé scénáře. Naštěstí spatřila na větvi nad sebou zabodnutý nůž. Vyskočila, popadla jej a zaútočila na vlka, divoce máchajíc rukama na všechny strany. Ještě plně neovládala své nové tělo. Vlk padl na zem mrtvý.
Zvláštní, podivila se a mávla nad herní logikou rukou. Bezmyšlenkovitě stáhla vlka z kůže, čistně jen kvůli pocitu, že se to sluší a patří. Ještě od krve si jej hodila přes ramena.
Les se ztratil do země, nahradily jej nekonečné lány trávy. Po výstupu na kopec vešla do zámku, který se před ní znenadání vztyčil.
V chodbě přímo před ní levitovaly dlouhé šaty, rukavice a střevíčky. Oblékla si je a pokračovala v cestě. Vlasy se jí při oblékání vyčesaly do drdolu.
Prošla velkými dřevněnými dveřmi. Začala hrát hudba. Prohlédla si lidi v místnosti. Vrchní společnost. Princové a princezny. Příslušníci všech možných ras a vyznání, podivní tvorové.
Přišlo k ní jedno z mnoha pážat, na podnose neslo papírek se vzkazem.
Získej tři zlaté vlasy od jednoho hostů.
Četla vzkaz znova a znova a promýšlela si, jak úkol provede. Jeden z princů ji vyzval k tanci. Přijala nabízenou ruku a nechala se odvést na parket.
Ve skutečném světě mezitím Andrej syčel na Sayaku. "Zadal jsi špatnej kód? Poslal jsi ji do jiného světa? Myslíš to vážně?"
Sayaka se ani nenamáhal odpovědět. Soustředil se na nápravu problému.
"Dělej! Nesmíme artefakt ztratit!" Andrej zuřil. Nejraději by Sayakovi zakroutil krkem.
Sayaka zavrtěl hlavou. "To nestíháme. Musíš pro něj ty."
Andrej se zarazil. Ve zlomku vteřiny zvážil své možnosti a přikývl. "Pošli mě dovnitř."
Obmotal kolem sebe popruhy a nechal se vystřelit z těla. Ocitl se poblíž jednoho z lovců. Schoval se za tlustý kmen stromu a zběžně si prohlédl své okolí - les s nádherně propracovanými detaily, pořadatel si dal na své herní ploše opravdu záležet. Poté se zaměřil na protihráče. Byl menšího vzrůstu než Andrej, zato se ale rozpínal do šířky jako hora svalů. Na temeni se mu pohupoval cop, zbytek hlavy měl vyholený. Andrej přimhouřil oči - zdálo se mu, že vidí na jeho kůži silný fialový podtón. V těchto světelných podmínkách si ovšem nebyl jistý, jestli může svému zraku věřit.
Naštěstí pro Andreje pršelo - mohl snáze zamaskovat svůj pach a na vlhké půdě se pohyboval tišeji. Na druhou stranu voda tlumila schopnosti séculí.
Zaslechl Sayakův hlas. "Podařilo se mi dostat se k tomuhle hráči. Snad ví, co dělá. Drž se ho. Pokusím se k tobě dostat Cealah."
Andrej se do sledování tak zabral, že si ani nevšiml příchodu Cealah, dokud nestála těsně vedle něj.
"Máš na sobě plesací šaty?" zeptal se šeptem a vrátil svou pozornost k hráči.
"Neptej se," odpověděla prostě. "Co teď děláme? Sledujeme toho chlapa?"
"Ano. A snaž se být co nejtišší. Sayaka nás sice skrývá, ale nedokáže zázraky."
"A proč ho sledujem?"
"Sayaka tvrdí, že celou dobu ví, kde artefakt je. Údajně zná pořadatele a jsou domluvení. Míří k němu oklikou, aby to nevypadalo podezřele."
"Co když se Sayaka mýlí?"
"Zabít ho můžem potom. Zpomal trochu."
Popadl ji za ruku a zatáhl mezi dva veliké kameny. Muž, kterého sledovali, se podezíravě otočil a začichal. Díval se přímo na ně. Cealah zatajila dech. Ale Sayakův štít je udržel v bezpečí. Muž se vrátil ke své cestě. Beze slova se za ním vydali.
Cealah v duchu zanadávala na své šaty, které se jí neustále pletly do cesty. Zkopla střevíce a dál postupovala bosky.
Vše vycházelo přesně dle plánu, dokud na sledovaného hráče nezaútočil jeden ze strážců lesa a nezabil ho. Andrej hlasitě zanadával, ignoruje strážce i ostatní protivníky.
"Skvělé! Prostě skvělé! A co máme dělat teď? Hledat?" zamumlal naštvaně.
Cealah mu položila ruku na rameno a kývla směrem ke strážci.
"Podívej," zašeptala.
Andrej přimhouřil oči a spatřil, na co ukazovala. Na zádech strážce se třpytil dlouhý zlatý balíček.
"Proč nemáme zbraně?" posteskl si vůdce. "Tohle by bylo tak snadné."
Cealah si z inventáře přivolala nůž. "Stačí?"
"Jak jsi-"
"Neptej se a ber."
Andrej si od ní nůž opatrně převzal. "Nic moc, ale bude muset stačit. Spoj se se Sayakou, ať zruší ochranné pole."
Štít, který je dosud držel v tajnosti, zmizel. Zůstali odkryti celému světu.
Andrej zaútočil rychleji, než strážce stačil zareagovat. Prostým pohybem mu podřízl krk. Strážcovo těžké tělo dopadlo na zem naprosto neslyšně. Pomalu se rozpustil ve zlatou louži, která se posléze vsákla do země, zanechávajíc za sebou pouze kostru a artefakt.
Cealah přišla blíže a zvedla výhru.
"Dokázali jsme to," zašeptala. "Jsme zase o krok blíž."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.