Láska prochází žaludkem

13. října 2013 v 20:52 | Teia |  Chrisova vánoční hra
Skupina tří séculí se hnala lesem. Následovali mládě yamiyama, lidožroutského zvířete sídlícího v chladnějších horských oblastech,které vyděšeně prchalo zpět za svou matkou. Z tlamy mu visel zbytek dětské ruky. Výkřiky z nedaleké vesnici proťaly ticho noci. Mládě zrychlilo a zmizelo svým pronásledovatelům z očí.
Ti zpomalili a pokusili se jej opět lokalizovat. Séculí nejsou noční stvoření, a ani za jasné měsíční noci, jako byla tato, neviděli nic než jen nejasné obrysy.
"Můžeme si konečně rozsvítit?" obrátila se Cre na Andreje. Neschvalovala jeho rozhodnutí postupovat v naprosté tmě, ale vůdcovo nařízení porušit nemohla.
Andrej nepřítomně zavrtěl hlavou. Nikdo to nemohl vidět, ale zápornou odpověď očekávali.
"Půjdeme dál tímto směrem," rozhodl po chvíli. Snažil se, aby to vypadalo jako logické rozhodnutí, nikoliv výsledek jeho zvláštních a pečlivě utajovaných schopností. Před mnoha lety se naučil vycítit píseň stvoření, ze které dokázal určit polohu. Stačilo mu jen následovat. Většina tvorů by za takovou schopnost zabíjela.
Postupovali hlouběji do lesa. Jen díky dlouholetému tréninku neustále nezakopávali o plazící se kořeny stromů a spadlé větve. Suchý podrost jim však ztěžoval tichý postup.
Díky Andrejově vedení dorazili před sluji, ve které se yamiyamové zabydleli pro tuto zimu. Cre svolala zbylé členy výpravy a Cealah se vplížila na kraj jeskyně, aby zjistila, kolika yamiyamům budou muset čelit.
Čtyřčlenný zbytek týmu dorazil za dlouhých dvacet minut. Přiblížila se první hodina ranní. Krajinu na okamžik osvítil jasný měsíc v úplňku, posléze nenávratně zmizel za mračna.
"Uvnitř na nás čeká sedm yamiyamů. Postaráme se o samece, dvě samice a dvě vyvinutější mláďata. Zbytku se obávat nemusíme, jedná se o novorozence. A pamatujte, žádné chyby nepřipouštím. Hledejte cokoliv, co nezapadá nebo je dost zvrácené, aby to byla Chrisova práce. Nějaké dotazy?" Andrej se zlomyslně usmál. Věděl, že takhle skrytý ve stínech vypadal děsivě, a líbilo se mu to.
"Co se toho světla týče..." Cre mu vnutila svou oblíbenou poznámku. Andrejova neochota spolupracovat s ní ji frustrovala. Přišly i chvíle, a tato byla jednou z nich, kdy věřila, že by jako vůdce uspěla mnohem lépe. Možná by se na jeho místně ani nedostala do takhle nepříjemné situace.
Část Andreje by jí nejraději vrazila pořádnou facku. Potlačil tu lákavou myšlenku a přikývl. "Ano, Cre, dobrý postřeh. Konečně dojde na tvá slova. Až vejdeme dovnitř, ty a Paipot nám posvítíte."
Paipota vybral náhodně, avšak u Cre šlo o malou mstu. Úsměv jí zmrzl na tváři. Nestačila pohotově vymyslet vhodnou jedovatou odpověď, a tak se otočila na podpatku a rázně vešla do jeskyně. Pozvedla dlaň ke stropu a vytvořila na ní malý světelný orb. Po chodbě se rozlilo teplé světlo. Během postupu se snažili objevit stopy po Chrisovi. Pod nohama jim křupaly větvičky a kosti. Námraza na stěnách v jejich blízkosti tála.
"Slyšíte to?" zašeptal Chaiki a zastavil. V tu chvíli žvýkání, o kterém se zmiňoval, ustalo. V tunelu zavrčel jeden z yamiyamů. Následně se před nimi zjevily obě samice. Fialová srst se na světle zdravě leskla, živiny jim rozhodně nechyběly.
Séculí zaútočili první. Pohybovali se rychleji a méně nemotorně než yamiyamové, spoléhali také na svůj zrak. Téměř slepí yamiyamové neměli šanci. Andrej mohl být na svůj tým hrdý.
Až na poslední chvíli si všiml, že se k němu samec nebezpečně přiblížil. Zachoval chladnou hlavu. Ucítil na sobě samcův horký smrdutý dech. Yamiyama po něm skočil, ale skonal ještě rychleji než jeho družky. Útok, rána, lehké poškrábání Andreje na kotníku a o poslední ránu přetínající krční páteř se postarala Cre. Zbavit se bezbranných mláďat byla otázka pár vteřin. Amelai se musela držet, aby neprotestovala. Nejraději by odešla čekat ven, ale nesnesla by tichý posměch ostatních. Mít měkké srdce je sice pěkná vlastnost, ale slabost se neodpouští.
V jeskyni neobjevili nic než hromady větviček, kostí a lidské tělo s otevřenou břišní stěnou. Na podlaze ležely nedojedené orgány.
Sayaka obrátil mrtvolu, aby jí viděli do obličeje. Jednalo se o muže středního věku, lehce obtloustlého a pomalu plešatějícího. Na uchu mu visel rozbitý rám od brýlí.
"Věděli jste, že yamiyamové unáší a žerou jen lidi, kteří je sexuálně přitahují?" zeptal se Sayaka zaujatě, jako by to byl běžný fascinující fakt, nikoliv lehce nechutná a nechtěná informace.
Prohledali jeskyni. A znovu. A znovu. Ale ke svému zklamání nenalezli nic zvláštního ani neobvyklého.
"Přečti nám ten vzkaz," nakázala Cre Sayakovi netrpělivě. Toužila záhadu rozluštit jako první.
Sayaka zalovil v kapse a vyndal zmuchlaný papírek. Odklašlal si a přednesl jednu z nejhorších rýmovaček, jaká se mu kdy dostala do ruky:
"V lese, až bude v noci hezky tma,
zamíří lovit výprava tvá.
Dostaňte bestii, co lásku ukrývá,
tam najdeš radu, co dělat dál."
Nejednou si lámali hlavu nad tím, proč by někdo veršoval, když to vůbec neumí, ale na kloub tomu přijít nemohli. Stejně bezradně skončili i při řešení onoho rébusu.
Až v zoufalství Sayaka navrhl rozpárat samci žaludek, nepochybně proto, že se mu v hlavě také pojí láska a jídlo.
A uvnitř, mimo nestráveného jídla, na ně vykoukl další kousek Chrisova básnického střeva. Knute jej přečetl ostatním:
"Sto věží nad domovinou krys
tohodle úkolu týká se hnis.
Bude ho hojno, tak si to užijte,
provází vás přání mé."
Zavládlo ticho, než se Sayaka zeptal: "Zdá se mi to, nebo to s básněním nemá nic společného?"

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cata Cata | Web | 13. října 2013 v 21:43 | Reagovat

Milá fantasy povídka.

2 Teia Teia | E-mail | Web | 20. října 2013 v 19:21 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že ti lidožrouti taky přijdou milí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.