Čas na čaj

3. října 2013 v 17:22 | Teia |  Povídky
Povídku jsem na poslední chvíli napsala do soutěže "Co se skrývá v čajovníku" u Kariol. Ale zadání se ke mně dostalo z jiných zdrojů, takže na mě čekal krásný "efekt tiché pošty". Nesplnila jsem tedy zadání, přesto ale povídku přijala, za což jsem ráda.
Předpokládám, že se ne všichni chytí. Navazuje na povídku Život. Vyprávěno z pohledu Natálie.

Čas na čaj
Čas se zastavil. Čas už neplyne. Jen práznota. Lidé přichází. Lidé odchází. Prázdnota.
Málokdy se dostanu ven. Tom na mě má jen málo času, sama se jít bojím. Stala jsem se dobrovolným vězněm v jeho malém bytě.
Když se mi zrovna někdo věnoval - buď Tom, nebo jeho bývalá přítelkyně Tanya - trénovali jsme boj s různými zbraněmi. A tak pořád dokola.
Téměř jsem přestala spát. V astrálu člověk tolik spánku nepotřebuje. Jsem ráda, nemusím tak čelit svým snům. A dešti. Od Neliny smrti v mých snech vždycky prší. Dokud se neutopím.
Četla bych si, ale nenašla jsem jedinou knihu v latince, tak jsem nakonec skončila u nekonečného bloumání bytem.
Až se jednoho dne má rutina přerušila.

Tom se vrátil domů v mimořádně dobré náladě. Tak dobré, až mě skoro děsil.
"Budeš se stěhovat," oznámil mi hrdě.
"Co?"
"Budeš se stěhovat."
"Budu se stěhovat?"
Trpělivě si povzdychl. "Budeš se stěhovat."
"Proč?" odmlčela jsem se. "Kam?"
"Daleko. Našel jsem ti rodinu. Postarají se o tebe."
"Ale já nechci rodinu. Měla jsem rodinu a už nemám. Stačilo."
"Myslim, že si to představuješ lehce špatně. Budeš u nich žít. Oni tě nakrmí a ošatí. Dostaneš svůj vlastní malinkatý pokojít. Začneš pro ně pracovat. A až se do toho vžiješ, dostaneš normální plat a pomalu se postavíš na vlastní nohy. Skvělý plán, ne?"
"Ne! Jo! Já nevím!" zazoufala jsem si. "Možná?"
"To beru, jako že souhlasíš."
"Co bych dělala?"
Pokrčil rameny. "Co já vím. Roznášela čaj? Prodávala ho? Kdo ví. To si zjistíš. Já nikdy v čajovně nedělal."
"V čajovně?"
"V čajovně. Neboj, bude se ti to líbit. Mnohem záživnější než pořád hnít tady."
"Kdy bych začínala?"
"Těžko říct. Asi budeš potřebovat nějaký čas na naučení jazyka a aklimatizaci. Týden řekněme?"
"Naučení jazyka? Co? Týden?"
Pohladil mě po vlasech. "To zvládneš."
"Jazyka? Jakého jazyka?"
"Znáš češtinu?"
"Ne?"
"A Česko?"
"Ne?"
"V tom případě bych řek, že už by ses měla začít učit."

Kdybych v astrálu dokázala určit čas, řekla bych, že do České republiky jsem se dostala následující den. Doufám, že se můj odhad alespoň blížil skutečnosti.
Přechod zpět do fyzického světa byl příšerný.
Bolest z vytváření těla.
Na ulici mě oslnilo polední slunce. Neviděla jsem jej tak dlouho. V Noxu, kde jsem v astrálu pobývala, panuje věčná tma. Žádné hvězdy.
Oči se mi zalily slzami. Padla jsem na kolena.
Tom si čas neudělal, proto mě doprovázela Tanya. Prošly jsme snad půlkou Prahy, než jsme konečně stanuly před čajovnou.
"Měj se tu hezky," popřála mi křečovitě.
Zatoužila jsem ji prosit, aby mě neopouštěla samotnou v cizí zemi, ale ovládla jsem se. Z dětinských scén se jednou musí vyrůst.
"Ty taky."
Líbla mě na tváře, naposledy se na mě usmála a odešla.
Chvíli jsem nervózně přešlapovala před vchodem a rozhlížela se po ulici. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.
Nebýt tak napnutá, užila bych si domáckou atmosféru a vůni.
Přiběhla ke mně malá asiatka a spustila na mě svou... asijštinou? Usmívala jsem se a přikývla v okamžiku, kdy jsem slyšela své jméno.
Zaběhla za závěs a vrátila se s klukem zhruba v mém věku.
"Ahoj," řekl, dost čistě a jasně, abych i já rozuměla. Vzal mi věci a řekl něco dalšího, co už jsem nestihla. Když jsem se nechytla ani na potřetí, gesty mi naznačil, abych šla za ním.
A tak jsem jej následovala do další etapy svého života. Do první etapy svého života bez Nel, bez své velké sestry.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 4. října 2013 v 17:17 | Reagovat

Možná to nebylo úplně přesně splněné zadání, ale i tak se mi povídka moc líbí a je mi ctí, že jsem ji do svého čajovníku mohla vlít mezi ostatní příspěvky. :)

2 Teia Teia | E-mail | Web | 7. října 2013 v 21:37 | Reagovat

Díky. :) Byl to moc dobrý námět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.