#8 Neigh Zrada

12. října 2013 v 15:32 | Teia |  Pavučina snů
Jsem brutálně pozadu, co se témat týče. :D Tentokrát inspirováno zradou.


Nic už nedávalo smysl. Potácela jsem se ulicemi. Mým jediným společníkem se staly myšlenky na smrt. A pak jsem ji uviděla. Anielu.
Nebyla to přímo ona. Ne, to ne. Ale já se nenechám zmást podobou těla. Ale jak jsem ji mohla poznat? Možná to byl pohled do jejích očí. Možná něco jiného. Ale o té malé holčičce jsem věděla, že je moje.
A byla tady. Blízko. Na dosah. Už nás nedělila hranice smrti. Už nás nedělilo nic. A v okamžiku, kdy jsem ji opět po letech spatřila, její část mě opět ožila.
Vedle ní se vznášel zlověstný stín. Musela jsem ji před ním ochránit. Bylo mi jasné, že pokud se vtělila, nejspíš mě nepozná.
"Ahoj, nepotřebuješ pomoc?" oslovila jsem ji. Zároveň jsem jí zastoupila cestu. Trhla sebou a zadívala se na stín. Mlčela.
"Nejsi ztracená?" pokračovala jsem.
"Ne, nejsem." Hlas ale měla příliš tichý a nejistý, než aby to byla pravda. Bála se.
"A kdopak je tvůj kamarád?" Narážela jsem samozřejmě na stín.
Hrdě se vypnula. "To je Citra. Stará se o mně, víš?"
"No jistě. A kampak jdete?"
"Jdeme za tatínkem. Rád mě uvidí."
"Tatínkem? A jak se jmenuje?"
"Chris."
Projel mnou mráz. Chris, Chris, Chris... Mimoděk jsem zaúpěla. Pokud máme na mysli stejného Chrise, milé děvče je až po uši v problémech.
V tu chvíli Citra zasáhl. Nabral hmotné podoby a chytl dívku za ruku. "To by stačilo. Nebudem se přeci bavit s cizími lidmi. Víš, co jsem ti říkal."
"Že jsou nebezpeční," zašeptala.
"Přesně. Tak by bylo nejlepší, abysme vyrazili. Budeš tak co nejdřív v bezpečí."
"Tak ahoj," zamávala mi.
Zachvátila mě panika. Nemohla jsem ji znovu ztratit! A v žádném případě opět v Chrisův prospěch. Aniž bych si byla plně vědoma, co dělám, rozeběhla jsem se za nimi. Popadla jsem dívku. Začala křičet a házet sebou. Citra zaklel a vydal se za námi. Nemohla bych mu dlouho utíkat, má kondice za posledních pár let klesla na minimum. Tak jsem se zhluboka nadechla a přenesla se.
V bytě jsem aktivovala všechny ochrany a pustila dívku. Stále křičela.
"Nech toho. Nemusíš tak ječet. Neublížím ti. Jen tě chci ochránit. Jak se jmenuješ?"
Zmlkla a nafoukla se. "Já chci Citru."
"A co třeba horkou čokoládu? Nedala bysis?"
"Citru!"
Taková tvrdá hlava!
"Podívej, uděláme dohodu, ano? Ty tady se mnou nějakou chvilku pobydeš. Uvidíme jak se ti tu bude dařit. A když se ti tu líbit nebude, tak můžeš jít, ano?"
"Ne."
"Prosím. Aspoň pár hodinek."
"Nemám se bavit s cizími lidmi."
Téměř jsem na ní zařvala. Kdyby to nebyla Aniela... Ale ne, nemohla jsem vyděsit malou holku.
"A jak se jmenuješ."
"Liby."
Usmála jsem se. "Já jsem Neigh. Vidíš? Už nejsme cizí."
Nervózně se zasmála. "Dostanu se za Citrou? Potřebuju za tatínkem."
Zvážněla jsem. "Toho vidět nechceš. Tvůj otec je velmi zlý muž."
Chvíli na mě jen koukala, až se jí v očích zaleskly slzy. "Ne. Ty mi lžeš."

Poté utekla do jednoho z pokojů a zabouchla za sebou dveře. A když jsem se konečně odhodlala otevřít dveře, už tam nebyla. Stála jsem na prahu, zrazená a okradená. Jak ji jen znovu najdu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.