#3 Neigh Život

13. srpna 2013 v 21:18 | Teia |  Pavučina snů
A máme zde další literární cvičení. Zdá se mi o něco slabší než ostatní díly, ale myslím, že se to zlepší, až opustí mou hlavu i zbytek příběhu Smějící se


Neigh
Hranice mezi životem a smrtí jsou tenké. Tenčí, než byste čekali. Zahrávat si s nimi je pro většinu lidí nemožné. Z dobrých důvodů... Ale některým, některým stačí pouhé slovo či závan dechu...
Umím život dát stejně snadno jako jej vzít. Ale nedělám to. Nejsem anděl smrti. Ani s nimi nemám nic společného. Pokud si s někým takto hraju, je to osobní.
Mé oživovací schopnosti jsou však omezené, vázané na mou sílu a energii. Když daruji život, není to jen fráze. Dělám tak doslova. Čerpám ze sebe, dávám onomu člověku své roky života, aby on mohl zůstat.
Někdy nejsem dost silná. Někdy, ať už dělám cokoliv, se mi nedaří. Někdy jsem příliš ochromená bolestí, nezmůžu se ani o pokus na záchranu. Jindy mi nedochází, co se děje, dokud není pozdě. A někdy... někdy to prostě asi nemá být.
Od Anieliny smrti jsem ztratila pojem o čase. Mohly to být hodiny, mohly to být dny... Temná noxovská noc vybledla. Tak jako vše vybledlo.
Snažila jsem se utéct před bolestí do spánku, ale neunikla jsem. Stejně jako každá má myšlenka patřila jí, tak se mi zjevovala i ve snech. Její polibky, dotyky, něžný smích... A přestože jsem se ten moment snažila oddálit, nedařilo se mi vyvarovat opětovným pohledům na její konec.
Přišlo to příliš rychle. Příliš nečekaně. Křik. Oheň. Bolest. Její. Moje.
Z očí mi vyteklo pár slziček. Kdesi v místnosti tikaly hodiny. Tik. Ťak.
Každá mučivá vteřina.
Život není krátký. Jen smrt je příliš dlouhá.
Tik. Ťak. Tik. Ťak. Ťuk. Ťuk. Tik. Ťak. Ťuk. Ťuk.
Ťuk, ťuk? došlo mi.
"Otevři, Neigh. Víme, že jsi uvnitř," zaburácel mužský hlas.
Zakňučela jsem, zavřela oči a opět usnula, doufajíc, že energetické štíty udrží muže venku.
Mé sny se změnily. Už mě neděsily. Anielka přestala umírat.
A když jsem se znovu probudila, bolest pomila. Cítila jsem se jen prázdně. Ale ne děsivě prázdně, jen prostě prázdně, jako nepopsaný list papíru.

A po nezměrné době jsem opustila svůj byt...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.