#1 Akafar MHD

8. srpna 2013 v 12:18 | Teia |  Pavučina snů
Mějte na paměti, že se jedná o literární cvičení. Rovněž nezapomeňte, že se jedná o démona. Styl jeho vyprávění na úrovni prostě není.

Akafar
Předpokládám, že každý jednou přijde o práci. Takhle jsem já přišel o tu svou.
Začalo to poměrně normálně. Jako démonický porodník nemám moc možností vybrat si pracovní dobu. Když to přijde, tak to přijde. A tak nějak se stalo, že jsem v půli noci skončil v pražské MHD. Byl bych raději zůstal doma a sledoval staré dojemné seriály, ale bez pořádné protekce je každodenní nasazení nevyhnutelné, takže jsem se bez řečí nechal teleportovat na místo.
Mou hlavní prací je zajistit hladký průběh porodu, pokud možno bez ztrát na životech. Naše agentura se však tímto odvětvím zabývá jen okrajově, proto mám ve firmě snad jeden z nejnižších postů. Dostává se mi méně úcty než průměrné uklízečce. Ale nic si z toho nedělám - aspoň se mi nastytává možnost dostat se do fyzického světa a těšit se lidmi. Semtam se mi daří i získat užitečné kontakty, výjimečně dokonce i přátele.
Ale abych se vrátil k té noci v tramvaji. Bylo horko. Tak odporné srpnové horko. Tramvaj přímo hýřila pachy bezdomovců. Rozhodně ne nejlepší místo pro porod. Ale jak jsem řekl - když to přijde, tak to přijde. Ať už jste kdekoliv.
Kdybych ovládal teleportaci i ve fyzickém světě, usnadnilo by se mi opravdu hodně věcí. Protože ji ale neovládám, přešel jsem k polonahé démonce a pustil se do práce. Víte, démonský porod neprobíhá úplně jako lidský, proto jsou lidé jako já poměrně důležití. Má práce je počkat, dokud malý démonek neprořízne matce břišní stěnu, poté mu pomoci ven a nakonec zajistit přežití těch dvou.
Což by se mi bývalo bylo povedlo nebýt těch prokletých bezdomovců. Měl jsem si jich všimnout už dřív, jelikož se nezdálo, že nás přehlížejí tak, jak se sluší a patří když máte takovou ochranu před zraky lidí jako já, ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Chyba!
Zatímco jsem vytahoval démonka, organizovaně se zvedli a obklíčili nás. Jejich puch byl nyní k nepřežití. Viděl jsem, jak z pod odrbaných hadrů vytahuji dlouhé nože. Lovci!
Na zachránění situace bylo očividně příliš pozdě. A protože nejlepší obrana je útěk, vyrazil jsem na opačný konec tramvaje, zanechávajíc zkrvavenou démonní matku za sebou. Překvapivě se mi to povedlo, hlavně díky zoufalosti a neočekávanosti takové akce.
Démonek v mé náruči řval. Lovci se za mnou vydali. Neviděl jsem jiné východisko než proskočení dveřmi. Schoval jsem dítě a skočil. Dveře lehce povolily. Spadl jsem na zem a téměř zamáčkl to ječící novorozeně. Kdyby byl člověk, jistě by to nepřežil.
Bez ohlížení jsem vyběhl. Hlasitý křik na nás ale strhával nepříjemnou pozornost. Když už se zdála naše smrt nevyhnutelná, štěstěna zasáhla. Nevědomky jsem celou dobu mířil přímo do baru Škorpion. Tato síť barů je po celém světě známá svými portály do astrálního světa.
Škorpion je podivné místo, kde se na zvláštní věci moc nehledí. Mé vběhnutí dovnitř téměř ani nikdo nezaregistroval. Pláč dítěte se ztratil v hluku a hlasité hudbě.
Ve sklepě mě uvítal odporný plísňový smrad. Otevřel jsem dveře a vešel do portálu.
Démonní matka zemřela. Nezvládl jsem úkol. A s odeznívajícím adrenalinem jsem se začal bát, co přijde.
A to je, vážení, můj nejhorší zážitek z MHD.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viktória Viktória | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 14:16 | Reagovat

Super článok, poviedka, na tému :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.