Španělština jako úhlavní nepřítel?

22. července 2013 v 17:12 | Teia |  Polyglotův sen
Španělský jazyk mi dal zabrat pořádně. Ne snad kvůli své obtížnosti, ale hlavně kvůli mému přístupu.
Poprvé jsem si španělštinu jako druhý jazyk vybrala ve čtvrté třídě. Se skupinkou přátel jsme se přihlásili na kroužek. Zpočátku vše probíhalo hladce, ale s mými vrstevníky zmítala puberta. Já samozřejmě nemohla zůstat pozadu a jejich chování napodobovala. Nejvíce jsme hráli pravdu nebo výzvu. Spousta úkolů probíhala o hodinách a dodnes jsou to jediné, co si ze čtvrté třídy z tohoto jazyka pamatuji.
Netrvalo mi dlouho uvědomit si, že to není nic pro mě. Ba co víc, během následujících let se to zvrhlo v přímo smrtící nenávist. Na následující čtyři roky byla španělština naprosto zapomenuta a vymazána z mého života.
Vrátila se na začátku druháku. Tamara mě i přes mé četné protesty zapsala na nepovinný předmět. Ze začátku jsem se snažila jít do toho s otevřenou myslí, ale brzy jsem zjistila, že má nenávist nebyla hraná. Navíc jsem vinila kurzy z okrádání mě o čas. Mnohokrát jsem zatáhla (na to opravdu nejsem hrdá).
Každá hodina pro mě byla učiněným utrpením. Myslela jsem si, že se snad radši zabiju, než to podstupovat. Mou jedinou útěchou se stala představa, jak na konci školního roku skončím navždy a už nikdy se na španělštinu ani nepodívám.
Ve třičtvrtletí už jsem propadala. Mou jedinou nadějí bylo se trochu učit. Než se tak ale stalo, v hlavě jakoby se mi všechno srovnalo. Můj výkon rapidně stoupal. Dostala jsem motivační trojku. Prázdniny mi byly velkým vysvobozením. Byla jsem šťastná a volná. Ne na dlouho.
Na začátku třeťáku mě Tamara - opět proti mé vůli - zapsala na seminář. Její výsledky předešlý rok byly tak dobré, že přeskakovala ročník. Na učení se samozřejmě ani nekoukla. S obrovským spožděním začla týden před první hodinou. Stále musela dohnat celý ročník. A jak s ní trávím hodně času, vsřebala jsem většinu vědomostí pasivně. Ve svém ročníku jsem se stala nejlepší. Dokázala jsem se dívat na filmy a rozumět jim. A největší zázrak ze všech zázraků - zamilovala jsem si jazyk i hodiny. Nejenže jsem byla nejlepší, ale taky jsem měla největší účast. Je až překvapivé, kolikrát se mi stalo, že jsem na hodině skončila sama s profesorem.
V pololetí jsem přestoupila do vyššího ročníku. Má nová studijní skupina čítala tři lidi. Jednu starší dívku, Tamaru a mě. Překvapivě jsem nebyla nejhorší - svými vědomostmi jsem se dokázala vyrovnat Tamaře (což nebylo překvapivé, když jsem celý rok studovala s ní). Chudinka ta jediná dívka, která nepřeskočila. Není o tolik slabší, ale je to ten typ člověka, který je tichý a nedokáže dělat chyby při mluvení a tak raději mlčí. Na příští rok už přihlášená není. Což je škoda, protože není jisté, jestli se nám kurz podaří udržet v tak malém počtu lidí. (Kdyby se to nepodařilo, byly bysme přeřazené k jinému profesorovi a spojené s jeho skupinou. Přestože je ten druhý profesor jistě také skvělý, ten náš by mi prostě chyběl.)
Nedávno jsem dostala příležitost ozkoušet svou schopnost mluvit na ostro na rodinné dovolené. Zakázaly jsme si s matkou, která mimochodem také trochu umí španělsky, použít jakoukoliv angličtinu a vše zařizovat pouze španělsky. Povedlo se.
V hotelu nás ubytovali, nebyl problém zařídit cokoliv, co jsme potřebovali, s obsluhou jsme se domluvily naprosto plynule (nakonec se snad něčemu přiučil i můj bratranec). Na konci tohoto školního roku jsem se o svou španělštinu hodně bála - mnoho hodin nám odpadlo, více jsem se věnovala italštině, má vůle celkově polevila. Po tomto zážitku už se nebojím.

Vím, že to zvládnu. Dokážu si číst, koukat se na filmy, a nyní se dokonce i bavit s lidmi. A to mě těší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:39 | Reagovat

Závidím, strašně závidím. :-D To je typycké, že nenávidíme jazyk, kterému nerozumíme - já to měla s angličtinou stejně a jakmile jsem ji pochopila už jsem ji začala zbožňovat. Máš opravdu štěstí, že jsi chodila/ nebo chodíš na kurzy, kdybych na to měla penízky, šla bych do toho. Ale zatím jen samoučím japonštinu. :) Mimochodem, pochopila jsem správně že umíš anglicky, německy, italsky a španělsky? :D Jsi dobrá, vážně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.