Jako zdroj všeho zla...

25. července 2013 v 23:00 | Teia |  Teiin svět
Co bylo první? Nemocná mysl, nebo blogy podporující anorexii?
Už to bude nějaký pátek, co jsem poprvé začala navštěvovat blogy s tímto tématem. Nejprve pro zábavu a ze zvědavosti, později pak jen pro čtení. Postupovala jsem na etapy - chvíli jsem jich přečetla denně mraky, jindy jsem si na ně týdny ani nevzpomněla.
Po nějaké době jsem na sobě pocítila jejich vliv. Zezačátku jen lehce, později mnohem mnohem více. Cítila jsem, jak se mění mé myšlení, ale nemohla jsem - ani jsem nechtěla - s tím něco dělat. Pomalu jsem se nechávala svádět z cesty. Stále jsem se přesvědčovala jak šílené to je, že s tím nesouhlasím, ale hluboko uvnitř se něco změnilo. Už to nebyla pravda.
Blogeři píšící na téma týdne se prakticky rozdělili do několika skupin - těch, co pro-ana blogy naprosto opovrhují a nejraději by je smetli z povrchu internetového; těch, kteří zastávají přesně opačný názor; těch, kteří se snaží najít rozumné řešení a dívat se na věc z více úhlů pohledu... Nesmím samozřejmě opominout anorektické autorky a fanynky těchto blogů, ale na jejich články člověk narazí spíše výjimečně.
Nechci přilévat hektolitry benzínu do ohně prohlášením, že má anorexie začla právě na těchto blozích, ale je to tak.
Jenže můj případ je minimálně neobvyklý. Většina dívek již nemocná je, když na takovou komunitu narazí. I já už musela mít něco v sobě, něco, co mě k tomuhle přivedlo.
Zásadně nesouhlasím s názorem, že pro-ana blogerky jsou jen pozérky, že většina z nich je tlustá. Pravdou je, že problém se nenachází v těle. Nenachází se ani na blozích. Nachází se jen a pouze v hlavě.
Jeho interpretace na internet a vytváření komunit je jednoznačně nebezpečná věc. Ale je to nebezpečí pro nemocné, pro normální lidi ne. Normální lidé je nevyhledávají, nevšímají si jich. A anorektičky si jich nevšímají nazpět. Nesnaží se nikoho zlanařit ke svému způsobu myšlení. Jsou štastné a spokojené ve svém malém světě.
Nesmím ani opominout fakt, že průnik do takové komunity může být informačně velmi přínosný, zvláště, máte-li doma či ve svém okolí svého malého anorektika. Je snažší pomoci člověku, když o jeho nemoci víte z první ruky a dokážete aspoň lehce předvídat jeho chování.
Vím, že mnozí mají supermanské instinkty. Že se snaží postiženým všeljak pomoct. A že to nejde, pokud je ona osoba zapletena a podporována z druhé strany.
Ale za mě je to "Žij a nech žít". Možná právě protože jakmile jste jednou uvnitř, ven to jde špatně.

Pokud by vás to zajímalo, nemoc se u mně projevila v lehčí formě. Do nadváhy jsem měla daleko a nyní mám ještě dál, ale nikdy jsem neklesla do podváhy. A přestože stále bojuju... mám lidi, co nedovolí, aby se mi něco stalo.


Podobné články:
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terrie Terrie | Web | 25. července 2013 v 23:16 | Reagovat

První, co mě napadá: jak je důležité mít lidi, kteří nedovolí, aby se mu něco stalo :) ...
Jinak .. skutečně pěkný článek. Jsem ráda, že někdo na tohle téma pohlédl tak nějak ... jinak.

2 mengano mengano | E-mail | Web | 26. července 2013 v 8:19 | Reagovat

Na tvém případu je vidět, že pro ana blogy jsou nebezpečné. Kdybys je nezačala číst, neměla bys problémy. Sama jsi to tak napsala. Duševně nemocná pravděpodobně zatím ještě nejsi, když si uvědomuješ nebezpečí anorexie a jsi schopná o tom takhle psát. Nezbývá, než ti popřát, aby sis uchovala zdravý rozum a chovala se zodpovědně:)

3 Lúthien Lúthien | Web | 26. července 2013 v 9:48 | Reagovat

Ano, naprosto souhlasím, že je to hlavně v hlavě. Zrušit tyhle blogy? To asi nejde a stejně by to problém nevyřešilo. Někdy mám mesiášský komplex a chtěla bych těm holkám nějak pomoct, ale jak?? Pomoct jim zřejmě můžou jen jejich blízcí, pokud ovšem o ně projeví zájem. Je super, že ty ses s tím poprala a máš lidi, kteří tě podporují.

4 lee-chan lee-chan | Web | 26. července 2013 v 9:50 | Reagovat

Jseš důkaz toho, co si myslím. A to, že pro ana blogy můžou být pro některé lidi nebezpečné...

5 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 26. července 2013 v 9:59 | Reagovat

Já jsem nikdy nebyl pro blogy s touto tématikou,nikdy jsem ani žádný takový asi nenavštívila a přes to jsem anorexií trpěla..souhlasím s tím,že je to všechno v hlavě,ale né vždy může jít člověku o štíhlou postavu,já přestala jíst ze dne na den,kvuli problémům,které jsem tehdy měla,bylo to zvláštní ale dříve než jsem se nadála už to bylo ve fázi anorexie,bohužel..naštěstí jako ty jsem vždycky měla lidi,kteří mi pomohli a kteří mě nenechali klesnout na dno...Takové lidi by měla mít každá holka,která tímto trpí..

6 Sylví Sylví | Web | 26. července 2013 v 10:15 | Reagovat

Je to hodně o psychice člověka, musíš mít velmi pevnou vůli aby jsi tomu nepropadla, nejlepší je to ignorovat:)

7 Teia Teia | Web | 27. července 2013 v 11:56 | Reagovat

[2]: Tak jako nemocná jsem, jenže mám výhodu, že si to uvědomuju a dokážu jednat trochu s nadhledem, ne podle nutkání.

[3]: Víš, ono je to takhle těžké, pomoci jim. Moje rodina o tomhle neví, o jejich pomoc bych nestála. Většina mých přátel to taky neví. Bohužel ale poměrně dost z nich strhávám na svůj nezdravý jídelníček. Ale několik lidí, kteří se mi nějak osvědčili (zní to hrozně, ale nevim, jak jinak to vyjádřit), mi pomoct může. Dala jsem jim právo upravovat můj jídelníček a dohlížet na mě, když uklouznu. To jsou věci, které bych ostatním nedovolila - jejich pomoc bych brala jako svojí slabost. (a ano, vím, že zním jako totální blázen :D)

8 mengano mengano | E-mail | Web | 27. července 2013 v 12:15 | Reagovat

[7]: Tak ti držím palce, abys všechno zvládla a uzdravila se. Je dobře, že si nebezpečí uvědomuješ a chceš se s tím poprat. Alespoň doufám, že to tak je:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.