Italsky za měsíc

10. června 2013 v 23:36 | Teia |  Polyglotův sen
Byl jednou jeden hnusný prokrastinátor, který se rozhodl, že se naučí italsky. Plánoval začít o vánočních prázdninách, aby měl co procvičovat v Itálii (chystali se tam se třídou začátkem června). Vše si připravil - učebnice, denní plán i zbrusu nové sešítky. Vycházelo mu to dle plánu. Tedy alespoň prvních sedmnáct dní. Poté - kdo by to byl čekal - mu zaklepala na rameno prokrastinace. Najednou měl na práci tolik zajímavých věcí. Třeba sedět a civět do zdi. A čas plynul...
Ano, řeč je o mně. Přestože jsem se snažila udržet prokrastinaci v koutě, nějak se prosmýkla kolem mého zaštítění a paralyzovala mě na několik měsíců. A nejen v italštině - školní předměty také utrpěly velkou ránu.
A přišel květen. Čas zachránit známky? Čas panikařit? Za měsíc Itálie a v mé hlavě stále jen vakuum. Co se dalo dělat, opět jsem nasadila zběsilé tempo, které mi rušily drobnější prokrastinační záchvaty - tentokrát jsem se však nenechala plně ovládnout.
Jen jsem zašla, jak se změnily mé cíle a celkový pohled na věc - v původním plánu bylo naučit se italsky a procvičovat v Itálii. Než jsem se nadála, začla jsem se učit kvůli Itálii. Mě samotnou to znechutilo - poslední květnový týden jsem opět nepostoupila ani o stránku. Povedlo se mi v té době onemocnět. Svou nemoc jsem používala jako velkou výmluvu. To víte, rýmička, při té se učí špatně. Plus taky matematika, ze které jsem zoufale potřebovala dobrou známku, tak jsem se věnovala převážně jí. Minimálně první dva dny z plánu.
Cestou v autobuse se mě opět zmocnila panika. Jak to proboha můžu zvládnout? Začla jsem číst náhodné úryvky z lekcí a na poslední chvíli jsem se snažila zapamatovat si konjugace. Zanedlouho jsem došla k názoru, že to mě opravdu nebaví, chvíli do knížky ještě nepřítomně zírala a nakonec to vzdala. Takový už jsem prostě člověk.
Přesto považuji tuto "misi" za úspěšnou. Jakto?
Na německých a rakouských pumpách jsem jako jediná ze třídy zdravila a děkovala, přestože jsem se německy učila asi dva týdny před několika lety, zatímco moji spolužáci (polovina třídy) ji studuje třetím rokem. No, co se dá dělat.
Nesmím samozřejmě vynechat ten drobný incident, kdy jsem místo "Gute Nacht" téměř řekla "Gutten Nichts". Což ano, vesměs nedává smysl, ale zato to nádherně vypovídá o mé povaze.
Hned na první pumpě v Itálii se mi povedlo objednat něco úplně jiného. Chyba ovšem nebyla v italštině - spíše by se dalo říct, že mi po noci v buse úplně jeblo.
"Dáme si latté, s sebou!" rozhodly jsme se s Tamarou.
Sebevědomě přicházím k pokladě a říkám: "Jedno espresso, prosím. Ano, tady."
Nejsmutnější zážitek dne. Tak jsme se na to latté těšily.
Nemohla jsem se rozhodnout, zdali být šťastná, že se mi povedlo mluvit, nebo plakat, že jsem očividně úplně tupá.
Než jsme se mohli ubytovat, prochodili jsme Řím. Musím říct, že jsem si přišla úplně jako doma - možná právě díky jazyku. Nic nebylo neznámé, cizí. Také se mi osvědčilo mluvit na vlezlé prodejce suvenýrů jejich jazykem - ostatní se je snažili odmítnou anglicky, což pro ně znamenalo dva problémy. Za prvé, Italové moc dobří v angličtině nejsou. A za druhé, vycíili v nich turisty a téměř se nedali odbít.
V kempu nám dávali neuvěřitelně velké večeře. První i druhý chod se velikostně prakticky rovnaly. Když po nich člověk praskal, dostal ještě dezert.
První den jsem poctivě snědla vše, co přede mnou přistálo. Další dny jsem se obešla bez "hlavního" chodu. Třetí den i bez dezertu.
A jazyk dorozumění se s číšníky? Italština.
Ani nebudu rozvádět, jak jsem si k obědu objednala úplně jinou věc a musela jsem tam znovu, natožpak jak jsme s Tamarou v dešti v Tivoli (nádherné město mimochodem) hledaly supermarket. Nebo jak jsem v parku hledala otevřené záchody (vážně, kdo zavírá záchody v parku ve čtyři hodiny?).

Hrdá jsem ale na to, že za celý pobyt jsem mluvila poměrně hodně - více než mí spolužáci - a nepoužila jsem ani slůvko anglicky. A to považuji za osobní úspěch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:31 | Reagovat

Pááni, já se kdysi taky učila italsky, ale vydržela jsem jen asi měsíc, jela jsem si takhle přes prázdniny... Ale pořád mám v úmyslu se k italštině vrátit, protože je to krásný jazyk. Můžu se zeptat, to jste jeli se třídou do Itálie? Závidím, mě se to asi nepoštěstí nikdy. A taky obdivuji, že skutečně na lidi mluvíš, já maturovala z angličtiny a týden poté jsem na koncertě neuměla ani požádat o fotku - byla jsem příliš v šoku, že vidím naživo lidi z kapely. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.